Léčba dětí a dospělých se od sebe liší v mnoha ohledech. Rozdíly ve velikosti lidského těla odpovídají i rozdílům a změnám během dospívání. Menší tělo kojenců či novorozeňat se fyziologicky podstatně liší od těla dospělého člověka. Pediatři si musí více všímat vrozených a vývojových vad nebo genetických odlišností.

Také spoustu dědičných chorob mnohem častěji léčí pediatři než lékaři pro dospělé, neboť ještě donedávna se většina takto nemocných dospělosti vůbec nedožila. Mezi nejznámější příklady patří srpkovitá anémie, cystická fibróza nebo thalasemie. Infekčními chorobami a imunizací se opět zabývají především dětští lékaři.

Dětství je období nejvýraznějšího růstu, vývoje a dozrávání všech orgánů lidského těla. K rozpoznání normálních odlišností od těch patologických vedou léta školení a praxe nad rámec běžného lékařského vzdělání.

Léčit dítě není stejné jako léčit zmenšeného dospělého. Hlavní rozdíl mezi léčením dětí a dospělých je, že se děti, ve většině právních systémů, nemohou rozhodovat samy za sebe. Pediatr vždy musí brát ohled na otázku poručnictví, práva na soukromí, právní odpovědnosti a informovaného souhlasu. Jinými slovy, pediatr musí častěji jednat i s rodiči (a někdy s celou rodinou) než jen se samotným dítětem. Samotnou právní kategorii tvoří mladiství, kteří mají za jistých podmínek právo sami rozhodovat o jim poskytované zdravotní péči. Toto právo ovšem často podléhá změnám a liší se stát od státu (zdroj Wikipedie).

30.04.2015 / 04:55:27